Kniha Huascarán, život v údolí krásy a hrozby
Autoři: TEXT : Lubomír Vejražka
FOTO : Jiří Hladík
Grafická úprava : Jaroslav Cheben
Vydala : Agentura Fox, Nové Město n. M. (1999)
Formát : 260 x 205 mm, matná křída
Počet stran 192, přes 100 barevných fotografií
Kniha "HUASCARÁN, život v údolí krásy a hrozby" navazuje na knihu HUASCARÁN, cesta končí, cesta začíná". Ta vyšla v roce 1995 a vracela se k tragédii, která se odehrála 31. 5. 1970 pod nejvyšší horou Peru - Huascaránem. Zahynulo tehdy sedmdesát tisíc Peruánců a 14 českých horolezců expedice Peru '70. Knihu jsme zpracovávali v letech 1995 až 1999, a to v rámci projektu Huascarán (podrobnosti na konci textu).
Kniha nepředstavuje pouhý dokument. Autoři se setkali v údolí Rio Santa s desítkami lidí různých vrstev a povolání, po dlouhé týdny zaznamenávali někdy až neuvěřitelně smutné a tragické, jindy i povzbudivé příběhy, a pořídili mnoho zajímavých fotografií.
Zpracováním a převyprávěním nesmírně rozsáhlého dokumentárního bohatství zobrazili život zdejších lidí a zachytili vnitřní drama jejich existence v oblasti, která je neustále ohrožena zemětřeseními, sesuvy a lavinami. Už mnohokrát prokázal přírodní živel svou ničivou moc, ale ani desetitisíce obětí a nejistá budoucnost nezlomily potomky dávných Inků. Žijí dál v kraji zděděném po předcích a neúnavným úsilím se většina z nich snaží daný úděl zlepšit, povznést, učinit snesitelným. A právě tento odvěký rozpor, výrazný kontrast mezi životem a smrtí, krásou a zmarem, se stal osou knihy.
V jedné rovině kniha přibližuje život Indiánů v Callejón de Huaylas - v oblasti Bílých Kordiller v Peru. Tato mimořádně nádherná část Peru, kde se tyčí 6 768 m vysoký Huascarán, byla v minulosti postižena mnohými rozsáhlými katastrofami. Ještě nedávno tradiční život zdejších Indiánů (Kečuové - potomci Inků) se mění v důsledku rozvoje techniky, narůstající turistiky a posunu v myšlení lidí.
Rozvinutý svět sem přináší mnoho pozitivních i negativních rysů. Roste životní úroveň, zrychluje se doprava, zvyšuje se úroveň zdravotnictví, je zde pohodlnější život. Také však vítězí materiální hodnoty nad duchovními, zrychluje se puls života, objevuje se nekritický obdiv k životu lidí v zahraničí.
Ve druhé rovině se kniha vrací očima Indiánů ke katastrofám, které kraj postihly v minulosti. Všímá si osudů jednotlivců, vydává se po stopách zázračně zachráněných, neopomíjí měsíce a léta rekonstrukce. Zastavuje se i u skutečností, které doprovázejí vždy každé rozsáhlé neštěstí, ať se odehraje kdekoli na světě. Mimořádná situace totiž odhaluje charaktery: zatímco jedni pomáhají, druzí kradou, jedni pomoc posílají, druzí se ji snaží zpronevěřit, jedni mají soucit, druzí hledají senzaci.
Největší katastrofy ve dvacátém století se zde odehrály v roce 1941, 1962 a 1970. Celkem při nich zahynulo přes 80.000 lidí.
Katastrofa v Peru se odehrála v době, kdy neexistovaly satelitní telefony ani mobily, oblast byla proto naprosto odříznuta od vnějšího světa a obyvatelé byli několik dní odkázáni jen na své síly. Andy nebyly spojeny se světem "leteckým mostem", ani se zde neobjevily během několika hodin záchranné týmy se psy, ani se sem nedostaly špičkové mobilní nemocnice, jako tomu bývá dnes.
Projekt "HUASCARÁN, život v údolí krásy a hrozby"
1. Úvodní informace
Projekt "Huascarán, život v údolí krásy a hrozby", volně navazuje na projekt "Huascarán, cesta končí, cesta začíná".
Zatímco prvně realizovaná iniciativa se věnovala pozůstalým po čs. horolezcích, kteří v roce ?70 zahynuli pod Huascaránem, a filosofii horolezectví, navazující projekt se týkal života obyvatel pod Huascaránem a katastrofy, která pohřbila 70.000 Peruánců. Věnovat se lidem, kterým nevadí mnohá nebezpečenství a žijí v oblasti neustále ohrožované přírodními katastrofami. Jejich kraj je od poloviny 90. let ovlivňován výrazně vlivem západní civilizace. Vliv je to pozitivní i negativní.
Výsledkem projektu se stala kniha "Huascarán, život v údolí krásy a hrozby", desítky publicistických vstupů do TV, rozhlasu a tisku. Oba projekty Huascaránu se zapsaly do povědomí české veřejnosti a přispěly k česko-peruánským vztahům.
2. Provincie Ancash v Bílých Kordillerách
Provincie leží severovýchodně od Limy, vzdušnou čarou sto kilometrů od Pacifiku. Vrcholy And zde dosahují přes šest tisíc metrů. Reliéf terénu je oproti jiným velehorám světa zvláštní tím, že v těsné blízkosti vysokých štítů se nachází vesnice a města. Není výjimkou, že některá obydlí leží dvanáct kilometrů vzdušnou čarou od vrcholu, který se tyčí čtyři kilometry nad nimi, nad místy s pulsujícím životem. Vysoké kopce sevřené ledovým příkrovem a ledovcová jezera v seizmicky činné oblasti se pak mohou stát příčinnou sesuvů, lavin a protržení hrází jezer. To vše pak dramaticky zasahuje do života lidí.
Provincií protéká řeka Santa, která od sebe odděluje masiv Černých a Bílých Kordiller. Toto údolí nazývají Evropané Peruánské Švýcarsko. Celá oblast je velmi lákavá pro turisty. Krásné hory, čistý vzduch, "praví" Indiáni, nedotčená příroda. Kečuové však krásu svého prostředí vnímají jinak. Pro ně jsou to místa, která jim byla dána pro život. A odejít je těžké. Za staletí se naučili žít v drsných a nebezpečných podmínkách.
Provincie byla několikrát postižena přírodními katastrofami. V roce 1625 přišlo v sesuvu o život 1.500 lidí ve vesničce Ancash. V následujících letech zahynuly další desetitisíce lidí. V roce 1941 byl zaplaven Huaraz. V roce 1962 byla lavinou smetena vesnice Ranrahirca. V roce 1970 zahynulo v Yungay 30.000 lidí v lavině. V Huarazu a dalších městečkách zůstalo více než 30.000 lidí v troskách rozbořených domů. Pod lavinou zahynulo i 14 účastníků československé expedice Peru '70.
3. Východiska projektu
Projekt se věnoval všem okolnostem života v oblasti Bílých Kordiller. Života v kraji, který na jedné straně znamená nádheru přírody a na straně druhé reálné nebezpečí smrti. Tato oblast Bílých Kordiller už totiž byla v minulosti rozsáhlými přírodními katastrofami postižena vícekrát. Proč tu lidé žijí? A proč sem přicházejí lidé z Evropy, Ameriky a Austrálie? Co znamená jejich příchod pro tamní obyvatele? V čem se liší pohledy turistů a domorodců na svět?
Tyto a další otázky nabízejí zamyšlení nad širšími souvislostmi mezi životem v drsné horské přírodě v malé rozvojové zemi Jižní Ameriky a životem v jistě pohodlnějších podmínkách rozvinuté západní civilizace.
Žít v podmínkách drsného prostředí pomáhá místním obyvatelům náboženství. Zdejším lidem bylo křesťanství před několika stoletími vnuceno násilím. Indiáni je přijali a dnes je Peru z větší části (95%) katolickou zemí. Obyvatelé vzdálených hor si však udržují mnoho z původních zvyků a jejich víra je zvláštním spojením tradičního a přejatého náboženství. V podání místních kněží jsou bohoslužby nejen kázáním, ale i předáváním životní moudrosti. Stává se, že v kostele vystoupí například lékař, který hovoří o významu dodržování hygieny, péči o děti.
Kniha, jeden z hlavních výsledků projektu, se vedle zobrazení problematiky života v této nebezpečné zóně vrací k roku 1970. Dívá se na osudy lidí, které byly nešťastně poznamenány tehdejší katastrofou, všímá si i osudu zázračně zachráněných. Nahlíží do dramatických okamžiků jednoho nedělního odpoledne, ale i do dní, které následovaly "po". Věnuje se také s odstupem dvaceti pěti let zpětnému pohledu na ony tragické dny, zpětnému pohledu těch, kteří přežili. O všem hovoří prostřednictvím sugestivní výpovědi zemědělců a pastevců, učitelů a zdravotníků, vychovatelů z dětského ústavu, lidí ze státní správy, kněze, horského vůdce. I ti z nich, kteří nedosáhli výraznějšího vzdělání, hovoří s velkou životní moudrostí a zkušeností a uvědomují si klady i zápory života ve svém kraji.
Katastrofa však není popsána a rozebrána podrobně. V tuto chvíli není důležité, odkud kam přesně spadla lavina, která zabila v roce '70 desítky tisíc lidí, jaké množství ledu a zeminy se uvolnilo, jak přesně vypadala města a vesnice po zemětřesení, kde se kdo zachránil, kolik přijelo záchranářů, kolik tun pomoci do Peru směřovalo. Kniha se zamýšlí i nad hlubším významem katastrofy.
V knize se objevuje problematika vztahů prvního a třetího světa a také prvek smíření lidí pocházejících z kultury Inků s katolictvím, ve kterém žijí po několik století. Kniha má co říci lidem u nás nejenom v rovině vztahu prvního a třetího světa a v rovině smíření. Česká republika totiž bude navždy svázána s touto oblastí prostřednictvím osudu našich horolezců.
Kniha hovoří také o nárůstu turistiky a přílivu technických vymožeností do kraje pod Huascaránem. Obojí tuto oblast v posledních desetiletích ovlivňuje významným způsobem jak v dobrém, tak ve špatném směru.
4. Podpora projektu
Vzhledem k tomu, že projekt "Huascarán, život v údolí krásy a hrozby" navazuje na projekt "Huascarán, cesta končí, cesta začíná", považuje peruánská strana oba za jeden celek, proto se mu dostává značné morální podpory z peruánské strany. Protože kniha "Huascarán, život v údolí krásy a hrozby" byla uznána jako velice kvalitní a protože se nejednalo o pouhý cestopis, nýbrž práci na pomezí dokumentu a beletrie, získal celý projekt velké uznání. To dokazuje zájem médií, proslov peruánského velvyslance na krtu knihy.
5. Výsledky projektu
Vydání knihy "Huascarán, život v údolí krásy a hrozby"Představení knihy proběhlo v Památníku národního písemnictví v Praze (podzim 99).
Při křtu přednesl projev velvyslanec Peru v České republice.
Úryvky z knihy četl Petr Haničinec.
Pořadem provázela redaktorka Českého rozhlasu Dagmar Misařová.
Vydání anotace ke knize - španělsky, anglicky, česky
Mediální prezentace projektu
V rozhlasu, celkem cca 1000x.
- V tisku, celkem cca 50x.
V televizi, celkem cca 20x.
Kalendář "Peru 1998"
- Tento kalendář získal titul fotografické publikace roku 1998.
Výstavy "Peru - touhy a sny"
Výstavy kombinují fotografie z Peru a výtvarné práce (obrázky a keramika) postižených dětí.
Výstavy proběhly například v: Parlament, Pražský hrad, Ministerstvo kultury, Liberec, hrad Valdštejn, Národní divadlo - Ostrava, velvyslanectví ČR v Berlíně.
Kalendář "Peru - touhy a sny"
Obrázky dětí z Jedličkova ústavu, doplněné úryvky básní jednoho z vozíčkářů.
Kalendáři věnoval předmluvu ministr zdravotnictví Jan Stráský ('97) a předseda Čestné rady České lékařské komory MUDr. Jiří Jedlička.
Kalendář je doplněn stranou věnovanou problematice postižených dětí.
Promítání pro školy a veřejnost o Peru a oblasti Huascaránu
V Tanvaldě, v Jablonci, v Praze, v Olomouci, ve Štětí atd.
Jedno z promítání doplněno koncertem Indiánské skupiny Chayag - proběhlo v Liberci
(navštívilo 1200).
Z obou projektů Huascarán vznikl shodou okolností projekt věnovaný postiženým dětem - "Otevřme oči, aby se mohly smát" a následně "Evropské výtvarné centrum pro postižené děti". Důvody tohoto nečekaného vývoje v tomto materiálnu nejsou uvedeny.
6. Oficiální postavení projektu
Oficiální prezentace projektu v Peru2 tiskové konference v prostorách čs. zastupitelství (1996, 2001)
Setkání s prvním viceprezidentem Peru R. Markuezem a s předsedkyní parlamentu Peru M. Chávez v roce 1996. Tato setkání navazovala na předchozí setkání v rámci projektu "Huascarán, cesta končí, cesta začíná".
Opakovaná setkání s velvyslancem Peru v ČR.
Setkání s ministrem zahraničních věcí Peru při jeho návštěvě ČR v roce 1999.
Setkání s předsedkyní zahraničního výboru parlamentu Peru při její návštěvě ČR.
Oficiální prezentace knihy na Ministerstvu zahraničních věcí Peru pro zvané zástupce ministerstva, dalších úřadů a novináře (2001)
Prezentace knihy v Huarazu, Yungay a dalších místech And včetně představení knihy starostovi Huarazu a padre G. Mezarinovi z Huarazu, který na knize spolupracoval
Kontakt
